Odchod.

Pryč jen v dáli, konec světa,

hrom nechť duby kácí, smetá,

sivý blesk nechť nebem krouží,

divé moře ať si bouří:

pryč za moře, dál i dál

z krajin těch, kde žal mi zrál!

Nechci víc těch očí zříti,

z nichž tak svůdné kouzlo svítí;

nechci slyšet toho hlásku

jenž by znal mou strastnou lásku,

hlas i oko, obé šálí – –:

proto vzhůru, pryč – jen v dáli!

Nechci jí ni „s Bohem“ dáti,

nebudeť se po mně ptáti. – –

Půjdu pryč – na konec světa,

za mořem snad mír mi zkvétá:

tam uchráním duši svou

snad před kouzlem – očí dvou!