Odchod.

Dívko, dívko! hodina mi bije,

doba temná mého odchodu;

těžce ňádra moje teskno kryje,

teskno odtud beru k průvodu.

Měj se dobře! Až se po okolí

zlatě rozevlaje šumný klas,

až ni jeho nebude již v poli:

pak tě spatřím, pak se sejdem zas.

Za rukojmí zanechávám tobě

svoji lásku – věř bezpečně jí!

důvěru v tě zůstavuji sobě,

s důvěrou pojím též naději.

Mysl má pevná-tě jako skála,

o nižto se vlna zlomuje;

dívko, dívko! budiž i ty stálá

v tom, co oko tvé mi slibuje!

Budiž stálá, když si tebe vnadně

pochlebenství za cíl vyvolí;

nalezneš sic lichotnější snadně –

srdcí upřímnějších nikoli!

Měj se dobře! Ve svém usouzení

nebe tvou i mou buď ochranou!

Jenom tělem budem rozloučeni,

duše věčně spolu ostanou.