Odchod.

Opouštím staré sídlo svoje,

Kde jsem tak mnohá léta žil;

Nesledí žádný kroky moje,

Není kdo by mne sprovodil.

Žádný nekous mne srdečností,

Neroztrh žádný na mně šat

Při loučení velkou lítostí;

Byloťby škoda o kabát! –

Pouť má neruší v městě spáče,

Ať si nechají lítost svou;

Ale ta jedna že nepláče,

Ach to kormoutí duši mou.

„Zlatník však není doma,“ pravil.