ODCHOD.

Až zajdu Tobě za řekou,

až půjdu cestou dalekou,

až vše mi zmizí, zrak Tvůj též,

zda na mne někdy vzpomeneš?

A půjdu světem, stále sám,

do šeré dálky, v náruč tmám,

kde rákosiny šelestí

svou tesknou píseň o štěstí.

A půjdu dál, dál v cizinu –

Snad vrátím se, snad zahynu,

snad ve vlhký kdes klesnu mech

bez políbení na ústech...

Snad bude louka jeden květ,

snad budou kolem ptáci pět,

snad – velké smutné oči Tvé

mně budou svítit u rakve...