Odcizení milenci.

Našli jsme se kdys v jediné touze: milovat stejně a stejně klnout,

až v Srdce naše stejný Vichr navál nekonečné sněhy...

Neslyšeli jsme zvonů vánočních, ni zpěvů pastevců

a nevíme, že se narodil Ten, jenž by nás vykoupil...

Našli jsme se zas v jediné touze: Odumřít sami sobě,

nekonečné sněhy ve své Duši a nekonečné noci,

tisknout si ruce s posledním polibkem dávno rozloučených

a nenaslouchat již dravcům vášní v nás oddychujícím...

Oddalujeme se. Pláněmi našich Duší zasněženými

lesy husté stojí, nebetyčné, jak mezníky neproniklé,

vrány snů nízko se strou pod šerým klenutím větví.

Oddalujem' se; nezříme se již roky, jen tajemnou hudbu

však slyšíme dosud. Jsme vzdálené výkřiky poutníků

na opačných stranách, mizících do dálek zasněžených.