ODDANOST.

Ruku svěřila’s mé ruce důvěřivě,

na rameno moje hlavu schýlila jsi –

cesta naše jedna po života nivě,

jedna nerozdílná na vše příští časy.

V květy, bílé květy, jež nám rostly v snění

čísi drsná ruka nasila sic trní,

z houští černavého vlk sic zuby cení –

to však neděs, ženo, tvoje oko srní.

Ostny vyjmu, jež v tvé nožky zabodány,

ty zas z nohy mojí jehlu trní křivou –

v studánce svých citů vymyjeme rány,

zhojíme je divem, její vodou živou.

Proti dravé šelmě oheň lásky máme,

před ním odplíží se v houštiny své zloby –

a my, ženo, dále za sluncem se dáme

cestou nerozdílnou na vše příští doby...