ODDECH.

V hrob hleděl jsem, dnes čerstvě vykopaný,

jenž vlhkem sychral, tměl se, hlínou čpěl;

tam někdo ústrkem a hořem štvaný,

po trudném žití uložen být měl.

To tedy oddech, o němž tolik sníval,

toť onen mír, jejž sobě vytoužil!

Ó Bože, člověk za ten strastí příval

přec měkčího by lůžka zasloužil.