ODDÍL I.

Byla sobota a vlahé ráno,

město vzbudilo se, šuměl Rýn,

padla mha a od jezera táhla

chladná vláha nepřátelsky zlá,

ale vězeň gottliebenský pevně

k ohnivému trůnu kráčí, král.

Sen měl poslední své noci,

viděl Betlém svůj, kdež kázal

v Praze zástupům svým věrným,

viděl dav se bouřně rotit,

v Betlém téci jako zkázu,

milé obrazy rvát se zdí,

že pust jako rozvalina

Boží dům stál v temné noci.

Ale záhy prostorou nebes

rozlily se zářivé lesky,

slunce, slunce, veliké slunce

do tmy šlehlo, zjasnilo všecko.

Betlém září, malíři jsou v něm,

nové krásné obrazy tvoří,

v barvách svítí na stěnách kaple.

A lid spěchá, jásavá píseň

městem zvučí: Alleluja!

Co sen zjevil, to se splní:

vejde v slávu z utrpení

ten, jenž snil jej v těžké trýzni.

Radost, síla, odhodlání

září z očí apoštola,

a vlast v dáli spásu čeká,

lidstvo bude vykoupeno.

Nezdolán a nezlomen,

nepoučen, neodvolav,

poplván jde bratr Kristův

silný v sobě pravdou svojí

pravdě vydat svědectví.

Volný duch rozpíná křídla

v nové doby červánek.

Ejhle kacíř! Odplatu měj!

Kdo na zemi hledá anděle,

toho jen pošletež do nebe!

Sápal’s papeži korunu,

sluhy Boží vinil’s z hříchů!

Zatracen buď, zatracen! –

Učiň zázrak, Hospodine,

jinak zhyň Hus, zhyň!

Zhyň Hus, zhyň!

Rýn váš nemá vody dosti,

by smyl soud váš krvavý!

Zhyň Hus, zhyň!

Hanba vám, proradní rušitelé klejtu,

katové krutého násilí!

Tak vedli nevinného zkvetlým luhem,

kde lípy, na vlast sladká vzpomínka,

jak bílé svíce plály v letním slunci.

Tam na prostranství v stínu za kostelem

plamének šlehal rudě rozdmýchaný,

v něm knihy kacířovy svíjely se

tak zatraceny jako jejich tvůrce.

Pohlédl na ně, jak je plamen sžíral.

Tu tichý úsměv jako bílý motýl

mu na rty slétl: Marno, marno, marno!

Jen pergamen a papír zhyne spálen,

však svatá Pravda, ta je nesmrtelná,

má věčný život, nikdo nezhubí jí.

Na černém koni císař ujíždí,

je zardělý, neb cítí v hloubi vinu.

Jeď, císaři, ty budeš z mocných těch,

jež národ věkověčně proklíná.

Tu stojí kůl a hranice již čeká,

poduška měkká v lůně ohnivém.

Je sedmikrásek v trávě rozsypáno,

a skřivan v modré výši hlaholí. –

Tak na trůn ohnivý vstoup Mistr Jan.

Zachraň život, odvolej!

Zachraň s životem i duši!

Poučen o bludu, rád vše odvolám!

Nepoučen, zemru stejně sladce

v Pravdě Boží, kterou hlásal jsem.

Kacíře řetězy sepněte,

ať zhyne, ať zhyne, ať zhyne!

Ještě těžší řetěz Kristus měl!

Bůh můj svědek proti křivým svědkům.

Učil-li jsem bludu, neb jej kázal,

rád jej doznám, jenom poučte mne.

Nejmilejší moji...

Palte kacíře, palte!

Nedbejte nového rouhání!

Zachraň život, odvolej!

Co odpovíš, co odpovíš?

Hledíme k tobě, k ústům tvým,

jak otevrou se před plameny hrůzy?

Vlast volá k tobě, by ses navrátil

zpět v náruč její, jak ti zaručil

klejt císařský. Však pamatuj,

že s pyšným čelem musíš jít

jak vítěz, který slabost nezná.

Co odpovíš, co odpovíš?

Co řekl jsem a jak jsem psal,

co zákon Boží činit kázal:

vyvésti lid náš z hříchů.

Na pravdě té, které jsem učil,

chci trvati a pro ni život dáti!

Rouhá se kacíř, arcikacíř!

Zapalte víchy! Zhyň Hus, zhyň!

Odsoudil ses, Huse, zhyň!

Umírám vesele v pravdě své,

Ježíši Kriste, již k tobě jdu!

Pro tvé přesvaté evangelium

pokorně nesu soud lidský.

Vzdálené vlasti mé zvěstujte,

že nebyl jsem si nevěren...

V tebe, Hospodine, doufám,

slyš mé volání,

nakloň ke mně ucha svého,

propůjčiž mi pomoci své,

v slávu svou mne uveď k sobě,

buď mi hradem pevným,

skalou pevnou, pro tvé jméno!

Dnes mne lidský oheň tráví,

ale labuť vzlétne záhy

z prachu mého, zpívat bude

píseň moji osvobozující...

Pane Ježíši Kriste – – – –

Ať zhyne, ať zhyne, ať zhyne!

Palte kacíře v prach a dým!

Bolest a hněv nám srdce rve!

Bezpráví volá k nebesům!

Buď s Bohem, Jene, na nás spoléhej,

my věrně vytrváme v Pravdě tvé!

Teď spěšně na kůň sedejme!

Z ciziny proklaté, jež vzala nám,

co ze všeho nám bylo nejdražší,

již domů, domů! – –

Nepoučili, ale zavraždili!

Již vzhůru do Čech k nám

chystati odplatu,

potrestat věrolomce!

Chystati odplatu,

potrestat věrolomce

a kalich zvednouti až k nebesům!

Chvalte Hospodina,

zhynul antikrist!

Belzebub v pekle

má již společníka.

Chvalte Hospodina!

Ba ne, já viděla jsem jiné.

Tak svatý umírá, jak umřel on.

Když plamen vyšleh a dým svál,

stín bělostný, tak božsky známý,

se sklonil k němu tváří v tvář.

Ha ha ha, babské vidiny,

černý pták vylít mu z úst,

hahaha, hahaha!

Spalte vše i šaty jeho, kosti spalte,

sebeřte popel, vše to shrábněte

do prášku posledního!

Nic Čechům nenechte uctívat modlářsky!

Pryč s tím, pryč, do Rýnu, do Rýnu

na věky věkův amen, amen!