Odejdem...

Oh, jak se třese to Město až v základech!

Jed nezdravé Smyslnosti proudí žilami mužů i žen,

ulice plny jsou nahých a hnusných nevěstek:

hovado lidské bez uzardění obnažuje svou hanbu...

Zmateny jsou jazyky těch, kteří se vůdci lidu zvou,

dávno juž, dávno vymizel ze světa ten vzácný kov Poctivosti,

na rozích náměstí a ulic tě čeká Zráda a Násilí,

kamenná srdce soch bezduchých marno je křísit...

Ó dítě, ó dítě mé, pojď, odejdem z tohoto Babylonu!

Na jiný vzduch, kde vylíbáš mi všechnu hořkost z duše!

Podej mi ruku svou a rychle, dnes ještě, odejdem,

ať je to kamkoliv, ale jenom když odejdem!...