Odešla.

ODEŠLA. –

Ale ty stopy hluboké!

U těch, jimž je do srdcí vtiskla

i u těch, kteří SPŘÍZNĚNÍ tušili.

V umdlených rytmech

provázím mrtvolu její

pozdravem melancholickým

toho, jenž umírá teprv.

V cizí končině země,

pod sluncem cizí záře,

bez radosti, bez energie

vstříc hledím konci – – –

a v zoufalých hodinách

poslední výbuchy rdousím,

výbuchy záští –

(o, rdousím je dobře!

Jen klidně se smějte,

drahouškové!)

V umdlených rytmech

teď provázím mrtvolu její

pozdravem melancholickým

toho, jenž SPŘÍZNĚNÍ tušil,

v cizí končině země

vyhnanec smutný – – –

Odešla.

Ale ty stopy hluboké!

I u těch, kteří SPŘÍZNĚNÍ tušili!