ODEŠLA RADOST...

Odešla radost od mé duše

a nevím, kdy se vrátí,

jak požár když se přežene

v ní stébel po souvrati.

Kde jste, kde, skřivánčí vy hnízda,

z nichž tolik znělo písní?

Již nehlesne ni křepelka

chrp, máků v tísni.

Odlétly naděje též všecky

kdes dálek do neznámých,

a duše jen se rve a zdírá

v trnitých strastech samých.

Jen bolest otvírá si dvířka

a tiše ke mně kráčí –

já cítím, jak mne spínají

ta křídla dračí.

A tiskne již rty svoje lačné

tam k srdci, jež se chvěje,

a chtivě loká krev mou rudou

a divoce se směje.