Odevzdání

U cesty za večera k podzimu v stráni

bříza se chvěje v zbožném odevzdání

kruté zimě a sněhům vstříc.

Šeptá si s vodou pod sebou tichounkou,

celá černá v ní korou bělounkou,

stříbrná voda v ní chví se přes měsíc.

Myslívám tolik o tobě.

Stárneš v městě a nikdo neví

žes tu zarostla na hrobě.

V tom, kdo spí pod ním se vzhlížíš.

A že se jinak ti neuleví,

jen když se chvěješ břízou a tlumíš hlas,

pro vše, co nezvěstné ztratilas.

Také se k zimě již blížíš...