Odhoď pero, zavři knihu.

Vlaštovky se vrací z jihu,

vesly křídel vzduchem plavou,

stěhotají nad mou hlavou:

„Odhoď pero, zavři knihu.

Údolí se kvítím směje,

skalná bystřeň v ruce tleská,

a ta živá píseň česká –

polní skřivan – nivám pěje.

Po skalách se ohlas budí,

lípa hlavu v zeleň vije,

jenom tvoje srdce nyje,

a vzdech choře vzlétá z hrudi!“

Nuž, chci vesel zapomněti

plachých přátel, zimních trudů;

s vámi, s vámi zpívat budu,

stromy, skřivánci a děti!