Odjezd mé dcery.

Ty odjíždíš – v dál unáší tě chvat. –

Proč při odjezdu myslím na návrat?

Až vrátíš se zas v svitu sladších hvězd

než plají, budu myslit na odjezd.

Zda nejsem jak ten blázen, který měl

vždy lepší naděj, do kopce když šel?

Než s hory dolů když mu kynul svah,

před příštím kopcem již jej schvátil strach.

Ty odjíždíš – však v domov spěcháš zas.

Mně stále jako bych tvůj slyšel hlas.

A budeš pryč a já si pomyslím,

že dobře tak, že za cílem jdeš svým.

Že ráda máš jej, jak já svůj mám rád. –

Ne na tvůj odjezd – myslím na návrat.