ODJEZD.

Tak chtěl to osud! Jak on chtěl,

vlak zase mě přes Alpy unášel,

v jih dolů byl mé cesty směr,

o, daleko, daleko za Brener.

Teď bludný poutník severu

zde piji dech zamžených večerů,

ó, Adiže, nad břehy tvé

zde vodí mě myšlenky tesklivé!

V ten směr, kde Bressanone jest,

zřím teskně v noci plné hvězd,

když touha má mě udolá...

Mně rudá světla zamží zrak,

když zahučí po trati vlak

v jih jedoucí sem z Gardola.