ODJEZD

Západu purpurový jas

se na hladině klidně třás,

když člunek stříbrný si cestu

prorážel středem vodních řas.

Pak slunce kleslo za hory,

tmou zalily se obzory,

v křišťálového zámku věži

skřípěly oken závory.

A měsíce svit matný pad

na smutné paní světlý šat,

jež přišla větrům k oknu věže

svou bílou touhu žalovat.

Mha padla na tůň ospalá,

loď v posled ve tmách zaplála,

v křišťálového zámku věži

princezna bledá plakala...