Odjíždějící ve tmě kočár.

Tak se vám často stane v noci, když bdíte

ve venkovském dřevěném domku s okny otevřenými,

že po silnici zahrčí kočár... Parami šedivými

se vzdaluje, oblázky drtí ve tmě! A z tmy té,

z té tiché tmy vylamuje se hrčení hbité,

zvuk podkov z dálky se ještě ozve. A už mdlými

jen vzmachy zvuk čeří vzduch. A už jimi

les třese se vzdálený, a ticho tím hrčením zryté.

Vy tušíte pole, jak nyní voní. A stromky,

vy tušíte, jak se kývají. V dálce se bělají domky,

za lesem domky bílé... A vás jímá žel!

Vy jdete k oknu, okno zavíráte,

ne slzy, mžení jen v svých očích pro ten cit máte,

jak by vám milenku ten kočár odvážel...