ODKAZ

Když z polosnů vytryskly výčitky mrtvého mládí,

vzpomínka na lásku jedinou marně již volala srdce,

však smutek, jenž v jejich zahluchlých temnotách dřímal,

v strom košatý vyrostl rázem, přítomnost stínem svým zalil.

A nad hlavou zašuměl haluzí křísivou vůní,

na kterých rudlo již bohatství nezřených doposud plodů,

těch, na stromě poznání živených přehořkou mízou,

však sladkých úpalem dne, jenž krvavým žárem byl nassát.