Odkaz budoucnu.

Kýs hrozný stín zří lidstvo na obzoru stát

a tuší, že cos k velkému se chystá ději,

jenž přívalem sil hrozí vymknout ze veřejí

a na hromadu zvrátit celý světa řád.

To za uctění, právo jmou se pozvedat

mozolné ruce, jež se tvrdou prací chvějí – –

Teď povinnost má srdce, ve hrozícím reji

s výsostí ducha lidského se na stráž dát.

V tom srdci mocných, skutém z kovu vzněť se cit,

a duch ten slepé davy zadrž nad propastí

a ze světa, kam tíhnou, v ráj veď užší vlasti.

Ó duchu, temno lidských cest hleď osvětlit:

zřím, krvavá jak záře celým světem letí, –

ne Bůh tvůj v tobě, duchu, Zmar to triumf světí.