Odkaz Samoty.

Divoké vášně, jedovaté zmije,

váš prudký jed, ten bez milosti raní.

Proč přišly jste? Oh, vaše ironie

mi znemožnila další putování.

V mých žilách jed a v srdci smutek žije;

u cesty sedím, hlavu tiskna dlaní.

Mé sny ty tam a slabé moje snahy,

a moje tělo k zemi těžce padá;

snad budu trpět, snad též zemru záhy.

K čemu jsem potkal toho zlého hada?

Je pravda svatá, že je život drahý.

Však proč jsem starý, když je duše mladá?

Ach, člověk věčně do oblaků staví

a ve svém štítě nosí archanděla.

Je moudrý ten, kdo v životě se baví

a komu láska v prsou odumřela.

Kdo nakazil se, ten se neuzdraví.

Však kde je štěstí, které duše chtěla?