Odkaz.

Já v úděl dostal pole kus:

„Jdi, pracuj, síly svoje zkus!“

tak Sudičky mi řekly.

Já s chutí se do práce dal

vzdor vichru, jenž mé líce rval,

až s krví slze tekly.

Byl kamení pln, ten můj lán,

a mnohý na něm převrh‘ plán

a slabá paže klesla,

když vseté zrní spálil mráz,

či stonky řídké bouře v ráz

i s prstí v dál roznesla.

Já začal znova práci svou

a mrvil půdu písčitou

pro hojnou sklizeň příští

a než mi uzrál první klas,

na skráni černý prokvet vlas

v parnu i ledné tříšti.

A co jsem sklidil, rozdám rád,

byť místo žita častokrát

bodláčí vzrostlo trochu.

Až mého žití praskne nit,

spát klidně chci, když řekne lid:

„Tys‘ nezahálel, hochu!“