Odkaz.

Byl bledý vždy a chodil zamýšlený,

své oči stále upřené měl k zemi.

V továrním hluku, v prostřed svojich druhů

on jediný byl tichý mezi všemi.

Jak oženil se, těžko uhodnouti,

měl ženu však i dítě, poupě malé...

Čím ale vše to? On jen v duši hloubal

a o čems přemítal a bádal stále.

A časem děl těm, jež ho pokoušeli:

„Kdo přemýšlí, ten nikdy nezakrsá,

až jindy vše vám řeknu.“ – Neřek více,

neb stroj mu rozrazil kdys vetchá prsa...

Když umíral svých drahých druhů v středu,

v své ruce těžké třímal knížku stále; –

a šeptal slabě: „Jediný to odkaz

pro moje ubožátko, dítě malé...”

Chtěl vstáti ještě... Marné namahání,

dva záchvěvy a konec žití v chvíli...

A odkaz když pak slavně otevřeli –

v něm opsány dvě básně pouze byly...