ODKAZ.

Unavená karavana velbloudů

usnula na obzoru

mezi modrými stany

pod žlutou oblohou.

Naše hory jsou za večera smutné

a smutné jsou oči psa

pozdvižené ke mně

uprostřed smutného lesa.

Smutek je veliká láska,

jež objímá všecky věci,

které odcházejí,

protože zemřeme

a ruce na prsou zkřížené

budou prázdny

jako otevřená škeble

na vyschlé bažině.

Bratře můj, kterého neznám,

bratře můj, silnější mne,

tobě odkazuji

vše, co jsem miloval,

smutné bratry a sestry

a smutné květiny na úhorech,

žence s polí se vracející

do hladové noci,

zakleté ruce v šachtách

i plavčíky v ráhnoví,

bledé děti mlčící na zápraží,

vojáky zpívající,

oči zhasínající v krčmách

a přibitá srdce za mřížemi.