Odkládání.

Zejtra, zejtra chcem se učit,

Polepšit a pracý mučit,

Říkají vždy lenoši;

Času ještě dosti máme,

Zejtra všecko poděláme;

Dnešek nám buď krozkoši.

Zejtra? ale zejtra bude

Kromě té, co vám dnes zbude,

Práce opět všeliká:

Máť své zejtřek povinnosti

Jako dnešek nastarosti;

Snímiž dost co činit má.

Zejtra? ale zejtra ráno,

Co dnes bylo zanedbáno,

Kzejtřku odloží se zas;

Předrahý pak zatím mine,

Než sy lenost odpočine,

Bezčinů a zásluh čas.

Zejtra? Zejtra ale lehce,

Ač se tomu věřit nechce,

Může již již pozdě být.

Dnes se vám již večer lůže

Vtruhle umrlčí stlát může;

Zejtra můžete již hnít.

Zejtra? já tak nebezpečně

Nechcy hrát. Ach, odstup věčně

Odemne ta slepota!

Omně dobře psáno – jistě! –

Má y nadnešním být listě

Vkníze mého života.