ODKUD A KAM?

Písně se tratí do kraje z vlaků.

Dunějí kola. Odkud a kam? –

Neklidné zraky ještě se ptají:

Skutečnost? Sen to? Pouhý či klam?

V poledním žáru na polích hoří

rudé tam máky krvavě tak.

Do tváří vítr údery bije

vyplašený jak křídloma pták.

Dunějí kola, ujíždí vlaky.

Střídá se scenerie.

Do polí ke vsím, k obzorům v dáli

ulétá tesklivě zrak.

Ujíždí vlaky. U strážných domků

zahrádky malé tak jako dlaň.

Supí stroj. Kouř se po polích válí.

– Skutečnost? Sen to? Klid sobě chraň!

V zahrádce záhon pestří se květů.

Střídá se scenerie.

Na polích ticho, po kraji leží,

dunící vlaky rozruší je.

Do kraje z vlaku písně se tratí,

ulétá tesklivě zrak –

Na polích rudé zahoří máky,

svítí a planou krvavě tak.