Odměna.

Když se spánek nočním tichem

na má víčka klonívá,

tenkrát ještě tobě s bohem

v věrném srdci zaznívá.

Zní a vzdech můj ony zvuky

pryč unáší k tobě v dál,

k tobě, z jížto rtíků svatých

nový život jsem byl ssál.

Za to ke mně ve snu, drahá,

každé noci přicházíš

a svým zrakem modrojasným

v hloubku mojí duše zříš.