Odměna.

Já símě hodil do země,

to zmizelo mi tajemně,

však za to v brzké jarní chvíli

mi z něho vzešel kvítek bílý.

Já vajíčko dal do tepla,

kde živné, žhavné slunce plá,

a srdce se mi slastí chvělo –

kdy z něho ptáče vyletělo.

Já dobré slovo komus dal,

jen ruky stisk, jen srdce pal,

a za to v čisté lásky zdroji

jsem našel bratra duši svojí.