Odměna.

Zde člověk vše si vybojovat musí,

nic nespadne v klín samo z nenadání,

tvá snaha v pralese je štvanou laní,

tvůj vzdech vzlyk ptáka, jejžto vichr dusí.

Ký div, že dlouhý zápas všem se hnusí,

ať s mozkem spráhlým, ať s mozolnou dlaní,

zvlášť výčitky když, hejno lačných kání,

rvou i šat resignace tobě v kusy.

Jak šťastný rek, jenž stojí na cimbuří,

kol větry s vichrem, vlny marně zuří,

on dobyl sobě práva smát se bouři.

Jak šťasten snílek, v stínu starých stromů

jenž kosův slyší hvizd v dunění hromu,

v luk rosných vůni oko sladce mhouří.