ODMĚŘUJÍ, POČÍTAJÍ...

Odměřují, počítají

rozvážliví mudrci,

kolik smí si dovoliti

básník ve své extasi,

aby nebyl nebezpečen

sobě, svému okolí,

by nezkazil dobrých mravů

vychovankám ústavů,

aby národ neodradil,

aby prospěl vladaři,

cnost a víru aby sílil,

míru vlasti posloužil.

A když nejlíp propočetli,

stanovili poměry,

medikamenty své dobré

odvažují po gramech.

Tolik hvězd a tolik modra,

tolik vzdechů, tolik slz,

tolik červené a bílé,

x – krát Nazdar! Sláva! Ach!

Vztek poctivý, přímost, hrdost

ve zvláštních pak lahvičkách

(na štítkách jsou smrtihlavy!)

opatrně chovají,

na lékařské předpisy jen

v malých dávkách dávají.

Takto slouží bohu, vlasti,

císaři a národu.

Čert vem' moudré, rozvážlivé,

opatrné mudrce!

Plácnu pěkně přesvědčivě

drzou jejich pravici,

když mi sáhne po poháru

sladké, bujné extase,

by ho předestilovala

v měkkou vodu okapů,

proto jen, bych nevystoupla

výše ani o schůdek,

než kde přáli by si míti

střízlivého básníka.

A kdo by vám potom zpíval

o vysokých rozkoších,

nekonečnu poznávání,

vzrůstu nových hrdinů,

kdyby básník podvolil se

destillaci barbarské,

obětoval žhavý doušek,

zemí, sluncem zrozený?

Jděte pěkně, moudří páni,

ochotných je poetů

dost a dosti, kteří vděčně

přijmou vaše recepty.

Vyzpívat chci svoji radost,

vykřičet své bolesti,

třesknout poctivým svým vztekem,

tak, jak se to zlíbí mně!

Opít sebe, opít všechny,

kteří mají chuť se zpít,

a vám, páni opatrní,

kousek perné práce dát.

Až vás zpijem, rozvášníme,

recepty své schystejte;

protijedů navaří vám

vděční vaši adepti.