ODMÍTNUTÍ.

„Nejde to, Janíčku,

ne, ne, ne:

nic naši Haničku

do vdavek, Janíčku,

nežene,

je tuze mladá,

tancuje ráda:

sotva že provdá se,

má děvče po kráse,

v koutečku strádá.“

„Bráníte, pantáto?

Co, co, co?

Mám hojně nažáto,

a nejsem, pantáto,

ledaco:

mám dům, les, lada.

Květ s růže padá

a krása s děvčete:

vdá-li se, rozkvete

jak lipka mladá.“

„Už jsem řek, Janíčku:

ne, ne, ne,

nic naši Haničku,

do vdavek, Janíčku,

nežene –

Jedinou máme,

nějak ji vdáme,

ty se jí nelíbíš:

vem jinou, nechybíš,

my nespěcháme.“