Odplata věčná.

Co zrak nespatřil, uši neslyšely

a v srdce lidské nikdy nevstoupilo,

těch září těchy nitro ozářilo,

již nocí muky do bran jitra spěli.

Jich s láskou Krista nic už nerozdělí –

ni žalář, výheň, ani katů dílo,

jimž ukrutenství ruce ochromilo,

že z pěstí padal meč už vytupělý.

Ni tyrané, již zvířecím svým hledem,

své zraky pásli v jejich líci bledém

a ortel krve psali rukou vlastní;

ti poslední již pohár slastí pili,

mučnové nový k ústům přiložili –

ti v žití bědní, tito v smrti – šťastní.