ODPLATA.

Jak bloudili by, městem tam i sem

máť Ježíšova chodí s Josefem

a lidí všech se ptají zasmutilí,

zdaž hocha jejich někde nespatřili.

Máť povídá: „Má syn můj jediný

jak zlato vlasy, rty jak maliny.

Můž’ vpravdě odplatu si získat hojnou,

kdo o něm zpraví matku bezúkojnou.“

„Ta hojná odplata mi přijde vděk,“

dí hledajícím šklebný výrostek

a jeho velké oči divně svítí,

jak jevily by, že chtí všecko míti.

„Já,“ tvrdí, „ztraceného najdu vám.“

I vede oba přímo v Boží chrám

a sedící tam v zákoníků kole

jim ukazuje božské na pachole.

Než sotva Ježíš zraky pozvedne,

hoch náhlým strachem z něho pobledne,

jak třtina zachvěje se, skloní hlavu

a beze stopy utají se v davu.

Pak svatá rodina se vzdaluje

a matka Ježíšovi žaluje:

„Já odplatu jsem tomu přislíbila,

kým o tobě mi dojde zpráva milá.

Tím slibem zlákán jakýs divý hoch

nám k nalezení tebe dopomoh’,

leč bez odplaty zmizel ve svatyni.

Jak dostojím své přípovědi nyní?“

Syn odvětí: „Ta malá nehoda

nech srdce tvého, máti, nehlodá!

Ten hoch se zlotří, za dvacet pak roků

též ukřižován bude po mém boku.

Než bezčetných vin drtnou pod tíží

dá najevo žel hořký na kříži

a s něhou, jaká všecko hoře zkájí,

já řeknu mu: Dnes budeš se mnou v ráji.“