ODPOČÍVAJÍCÍ BOJOVNÍK.

Dnes bojovník, jenž znaven, chtěl by snít.

Vysoké sosny srdci nesou klid.

Nahoře jasno, – zem však zšeřena,

tajemství rostou, zítřkům svěřená...

Sny lehce vyšly v páry na lukách,

jak víly pozdvihly se v tichých hrách.

Jdou tančit v louky, v rouškách modravých,

až rosa stříká na těl bílý sníh...

A hlava jeho klesla znavena,

ochabla příze svalstva plamenná.

Noc utichla dnes na tisíce mil

tu hloubku všeho měříc, zač se bil...

A ráno slunce nad tisíci měst

s pahorků zdálo se zas nově kvést...

A bojovník vstal lehce, dále šel,

a vítězství na čele psáno měl...