Odpočívej.

Umdlena jsi, vlasti drahá,

jako poutník, nebem kletý,

jehož noha skrvácená

prochodila křížem světy.

Sníš snad o té dalné cestě,

příkré cestě stálé slávy,

sníš snad o té trpké době,

v které’s klesla do bezpráví?

Sníš jen – odpočívej sobě,

jako bouř, když odpočívá,

nežli všecky děsné rány,

v blesku všemu světu zpívá.