ODPOLEDNE.

Mám tebe plné srdce, červencové, zlaté odpoledne!

Sluncem rozpálená louko, dovádivé kvítí,

svými pestrými křídly třepotající máky,

z hluboka dýchající údolí, se zátočinou řeky,

s tůní, vroubenou brvami rákosí uprostřed louky

a taky

se sbory žab, které hrají stereotypní své melodie, –

rozkošný světe, šepotající, měkký,

s milými, hrozně nemotornými brouky,

rozjásaná louko! Slunce svítí,

stříbrný dešť se lije, –

tvé barvy, – tvoje vůně –,

čeř–ven–co–vé, zla–té odpoledne,

mám tebe plné srdce, výskající, – nezastůně –!