ODPOLEDNÍ SIESTA.

Háj bříz na vrchu blíže bílé villy

chlad svůj mně skýtá v parně žhavé chvíli,

toť moje mile samotářská siesta!...

Pás polí, lesů zřím na šerou míli,

a vše to dálně daleko je od města.

Být v městě? Byl bych hořce rozechvělý

v tom chodců rozruchu a vozů povyku,

roj klevet, zpráv by štval mne po den celý

jak smečka psů, jež honí cit můj vřelý,

já čet bych novin smeť, ba – veršů kritiku!

Tam roztrpčily by mne záští vzdory,

v mou duši sily hněvu, žalu směsici...

zde zatím, co mne haní úvah spory,

já, toho nevědom, zřím v modré hory

a skládám čerstvých květů novou kytici!