Odporování lásce.

Nic již s dívkou nechci míti,

Ani hledět, ani mníti

Nechci na to stvoření!

Pod lípou tam Pinka sedí?

Jak jí očko milé hledí –

Zase nové zboření!

O však touhu mou já skrotím,

Všecky mocnosti své srotím

Proti nové žádosti. –

Aj, teď Pinka s drnu vstává,

Kvítí trhá, k srdci dává –

Nech mé srdce milosti!

Nesmím, nesmím na ni zříti,

Tento keř mne musí krýti

Zhusta růží nesoucí. –

Vždyť snad k tomu keři nejde?

Jde – Ó kýž jej brzo přejde!

Zmlč se srdce třesoucí!

Ona stojí? – Nechť si stojí!

Již se zas mé srdce kojí,

Předceť ono zvítězí. –

Již jde blíže, již je tady,

Kdyby neměla jen vnady –

O, již zas mne řetězí.

„Trhej, Pinko! trhej růže!

Mnil sem, že tě srdce zmůže,

Nadarmo se snažilo!

K srdéčku cos dala kvítko,

Očko černé, zlaté dítko!

Všechen odpor zničilo.“