Odpověď na list.

Píšete mi, drahá paní,

že jste sedla u kolébky

a hladíte měkkou dlaní

dětské tváře ovál hebký.

Píšete mi... Já Vám píši,

že jsem probděl noc, a jitro

nepodává klidu číši,

nezasévá těchu v nitro.

Toužím touhou někam v dáli

a kam, nevím ani zpříma;

jak by hory v duši stály,

ale každá v mlze dřímá.

Myšlenky se k letu zvednou

jako z mýtin hejna špačků,

rozprchnou se ale, zblednou

jak po bouři davy mráčků.

Dumala by jedna po věk,

jiná jako vichr pádí;

hned jsem více, hned jsem člověk –

mníte, že to vlastnost mládí?

Píšíc o svém blahu, paní,

rozpálené čelo jemnou

hladíte mi, jemnou dlaní.

Pište si tak častěj’ se mnou.