odpověď

nikoho nemiluješ tu vskutku,

když zapřísaháš se láskou svou k všem.

a nejraději tím klameš sám sebe,

když láska k jednomu zhasla ti snem.

abys tu mohl milovat lidi,

musíš mít jednoho člověka rád:

stříbrný mozek, ze zlata srdce,

tělo co květný a ovocný sad.

lidé jsou močál zkažené krve,

často jen hloupá a hamižná sběř.

jen parnasie, vykvetlá nad ně,

šeptá ti beze slov: miluj a věř!

pro jednu bytost odpouštíš městu.

že žije na světě, lepší je svět.

v ní je ti žít, v ni doufat a věřit,

pro lidi, z lidí bys neměl jen jed.

těžko se žije v rozkladu všeho,

daleko za sedmi řekami sklad.

dobu i lidi můžeš mít věru

jen skrze jednoho člověka rád.