ODPOVĚĎ.

Jak tonul sál ve světla moři zlatém,

jak hudba sladká tajnou lásku dštila,

pod jejíž kouzlem Vy, lilie bílá,

jste v tance věnec zapletla se chvatem.

A v srdci Vašem, vírem plesu jatém,

v ráz spící bacchantka se probudila,

nach rozmaru a vášně v tvář Vám vlila

a svůdně s Vaším pohrávala šatem.

Jak temný mrak mé zraky na Vás lpěly,

já žárlivostí cítil duši prahnout,

cos dělo mi: „Již lásku všecku zmař!“

V tom Vaše rty mi „Jak se bavím?“ děly.

I bylo mi, jak měl bych k srdci sáhnout

a jeho krev Vám v odvet chrstnout v tvář...