Odpověď.

Nemysli na ty, kterým podal’s pít

a kteří do tvé naplivali číše,

všech srdce s tvým přec v souhlas nemůž’ bít,

týž hvozd, jenž jedněm v dumy úkoj dýše,

zas dráždí jiné, snět mu urazit;

ty’s třeba mechem jeho kráčel tiše,

co jiný prchal. Však nad cizím plesem

a cizí zlobou les dál zůstal lesem.

A jsi-li, básníku, ty taký hvozd,

co tobě, když ti někdo větev srazí?

Tvůj orel v mraku je i v trávě drozd,

u zdroje kapraď a laň snivá v mlazí,

od skály k skále z duhy zářný most. –

Dál otevři své nitro beze hrází,

šum, životem vři v korunách i vřesem,

ať vhod či nevhod – jsi-li les, buď lesem!