ODPOVĚĎ.

V zášeru dřímá krajinka hor,

v chaloupkách světélka hasnou.

Ticho, jen z hloubi zalká-li bor,

odvětí ozvěn v duši ti sbor,

jež snad až ve hrobě žasnou.

Kam děl se, bory, sladký váš hlas

provátý lásky mé klidem?

Což pak tu nemám blaho své zas

líbaje rosu s hebkých mu řas

neznanou bezcitným lidem?

Zašumte ještě z nitra svých dum

tajemná prorocká slova,

zkvete-li štěstí mým příštím dnům?...

Slyš, ten hlas děsný!... v tesklivý šum

zahoukla příšerně sova.