ODŘÍKÁNÍ.

My utlumili zcela výkřik žhavých těl

a proudu nedbali, jenž do našich bil skrání,

hlas touhy vášnivé, jenž žilami se chvěl,

jsme nahradili šedou písní odříkání.

Tak psáno v moudrých bajkách, čistých květů běl

že duším odříkavým svitne tesknou plání,

a my, když temný požár v zracích zahořel,

v tu radost doufali a čekali jsme na ni.

A naděj svítila nám, naivní a dětská,

že záře příštích dnů nám roztoužení všecka

a marné rozlety kdys skvěle zaplatí,

však jenom zklamání se do cesty teď dívá

a stesk, tak těžký stesk nám ve hlubinách zbývá,

to po tom, co být mohlo, co se nevrátí.