ODŘÍKÁNÍ.

Ve stínu starých sykomorů stála

oproti muži žena pobledlá,

háj dýchal tiše, večernice plála,

a v nyvém vlahé noci zanícení

tak mluvíc, žena hlasu pozvedla:

Dvě perly poslal jsi mi vzácné ceny,

bych přijala je s láskou strastnou tvou,

a přece víš, že sňatek už mě víže,

že jiný muž mě zove ženou svou!

Zde perly tvoje, jdi! Teď spadla tíže

mi se srdce... Však ne, ó june, stůj!

Dvě slzy ještě vezmi, slzy bolu,

že nesetkali jsme se dříve spolu,

tvůj bez konce že bude žal – i můj! –