Odrodilý.

Zvěsť dávná padla v duši mou:

Orel prý mladé brává do spárů

a pozvédá je slunce do žáru,

zda směle zřít veň dovedou.

Mhouří-li který orlík oko,

v tom není orlí krve proud,

orel se hněvem rozhorlí

a v propasť přehluboko

panchartu dává upadnout.

Ó Bože! Orle nad orly!

Ty zved jsi mne, bych v slunce pozíral

a já jsem oko na zem upíral,

tak zrádně, chabě, zbaběle – –

Ty pouštíš mne!

Ach Bože!

Bratří!!

Andělé!!!