ODSTRAŇME VÁLKY!

Odstraňme války! Ano, odstraňme je,

barbarský přežitek to dřevních časů –

ať slunce na bratrství lidstva leje

své zlaté světlo, ať si v jeho jasu

Jih se Severem, Východ se Západem

podají ruce; u zelených stolů

ať spory řeší se teď míru řádem,

ať národy jdou k velkým cílům spolu!

Leč střílet pušky přece nepřestanou,

jsouť příhody tu, jež se nevyřeší,

než důrazných salv dobrou správnou ranou –

je lidstvo dobré, ale člověk hřeší.

Chce překazit se správná exekuce,

když stát chce poslední brát z chléva krávu,

jsou hrozící tu hnusné holé ruce,

když hladový dav mní, že řvát je v právu.

Je srocení, jsou hrozby urážlivé,

je kámen, jenž do oken třebas lítá,

a v případech těch, jež jsou pohoršlivé,

se musí chránit státní autorita.

Tož demokracie jest na postupu

a válka válce hřmí teď heslo její,

hromadné vraždy, triumf smělých lupů,

teď, zdá se, z dějin navždy odcházejí.

Leč odzbrojení? Který blázen je tu,

jenž tohle chtěl by? Nutno přec, by časem

stát zahovořil řečí kulometů

a přesvědčoval řízně pušek hlasem.