ODVAHA

Loď na moři letí do bouře,

příď plna je tříštivé pěny.

Odvažte čluny! Na místa!

Zachraňte děti a ženy!

Kapitán, živý vykřičník,

v temnotě bílý se tyčí.

Povelem příboj neztiší,

vlny dál tlukou a ničí.

Jak ruce v pěsti zaťaté

na dveře, zavřené zmatky,

spílavě bušící údery,

výkřiky zoufalství. Jatky.

Vteřinu života! Ještě jsem

v pocitu zoufalství, hoře,

nad sebou nebe bez hranic,

pod sebou bezedné moře.

Ještě se chvěji, vzdoruji,

odvahou s hrůzou se měřím;

loď zmítá se, praská v základech,

já ještě v záchranu věřím!

Kapitán musí vydržet

s odvahou v srdci a zraku,

i když sám v hloub se propadá

na potopeném vraku.