Odvážlivý milovník.

By Jan Pravoslav Koubek

Když jsem tebe vyprovázel

Domů přes lesíček,

Svítil na nás smutně z oblak

Bleďounký měsíček.

Ach co vše jsem tu pocítil,

Vyslovit nemohu;

Mně jen jest to povědomo,

Mně a pánu Bohu.

Chtěl jsem tebe políbiti,

Žádný nás neviděl,

Znali jsme se přes tři léta:

Přece jsem se styděl.

Pod nízkým tam pod jedlovím,

Kde chvojina hustá,

Zamhouřil jsem směle oči,

Namířil jsem ústa.

K tobě jsem se ponachýlil,

Ruku tiskna směle;

Ničeho jsem nedocílil,

Mráz mi šel po těle.

Ještě kousek cesty zbýval

Do tvého domova;

Chtěl jsem tobě povědíti,

Chtěl jsem jen tři slova.

Bůh ví, co to bylo; chtěje

Mluvit oněměl jsem,

Chtěje tebe políbiti

Celý zkameněl jsem.

Ó bych směl tě ještě jednou

Domů provázeti;

Chtěl bych pak se jinak o tvou

Lásku ucházeti.