ODYSSEA.

V božišti Lásky ticho je už,

zaváty jsou k němu cesty,

v honbě za sladkým úsměvem žen

mnohými prošel jsem městy!

Nyní mně svítá zlatý tvůj vlas,

děvčátko šestnáctileté,

v copánky dlouhé ručka ho tvá

s hedvábnou mašličkou plete.

Červánky hoří rudými zas

horizont bezbarvé touhy,

u tebe chtěl bych stráviti dnes

večer tak proklatě dlouhý!

Rád bych se tobě zpovídat chtěl,

pohladil bílé tvé čelo,

celoval oči, ve kterých už

procitlé ženství se chvělo...