ODZVONILO.

Pobrali nám zvony,

z nich si děla slili.

Komu jen as ony,

komu odzvonily?

Hlaholiti slávu

měly pro tyrany,

svobodě a právu

vyzváněti hrany.

Jazyky vám vzali,

zpěv jim umlčeli,

místo srdcí cpali

do nich k vraždě střely.

Znesvěcené zvony!

Musely jste spáchat

tisíceré skony,

míle krví zmáchat.

Místo hudby míru

hřímat války lomoz,

lásku, naděj, víru

pohřbít, Bože, pomoz!

Výti jako vzteklá

štvací smečka chrtí.

každý ryk dul z pekla,

v každém ortel smrti.

Pro zpupnost a panství

hlav, jež prý jsou svaty,

měly do poddanství

národy být jaty.

Ale jinam vážku

svážil soudce světa;

pohnal na porážku

otrokářstva kletá.

A těm bohům světským

s podlými jich many,

ukrutným a sketským,

těm teď zvoní hrany.

Z děl jim odzvonilo

litých zvůlí jejich. –

Bývá tak i bylo

v divných světa dějích!